Na dně
Kdysi mě rodiče posadili do vlaku jménem Vindobona a odvezli mě do Vídně, chodili na kanadskou ambasádu, vyřizovali papíry, abychom mohli odjet za oceán a ve chvíli kdy jsem se viděl někde v kanadské divočině jako zálesák, skaut a nebo lovec nasedli jsme znovu do vlaku a jeli zpátky domů, protože tam byla babička a všem by se stýskalo.
Zálesácký sen se rozplýval v mlze, ale protože vnitropolitická situace byla pitomá (jako od té doby pořád) a my se museli odstěhovat do pohraničí, zjistil jsem, že je to vlastně taková malá Kanada, jak mě chlácholil táta a já mu musím po všech těch letech dát za pravdu, protože nápad odstěhovat se na kraj světa jménem Československo byl ten nejlepší ze všech a když hned první zimu napadlo tolik sněhu, že by i Kanaďani koukali, byl jsem unešen, jak se to dětem stává.
Přišel jsem prostě už dávno na to, že sever severu Čech je krásné místo, kde žít je nekonečné dobrodružství, místo zapomenuté, které se ovšem může probudit, stejně jako zakletá princezna, než se zase někde nepíchne o trn, ale on jednou znovu přijde princ, dá jí hubana a najednou zase všechno rozkvete.
A to jsem ještě nevěděl, že když přelezu kopec, ocitnu se na mořském dně!
Nejdřív bylo okouzlení, když jsme procházeli mezi pískovcovými skalami, prolézali tajemné kaňony a průrvy, taky byl strach z výšky a závrať závratná, ale hlavně láska na první pohled.
Že je to mořské dno mi asi prozradili až v některé ze škol, ale vlastně mi docela dlouho trvalo, než mi došlo, co to vlastně znamená.
Je to kouzlo!
Kouzlo, které provedl čas, fantastický trik, který trval milióny let a dovoluje nám nevěřícně hledět na skalní města fantastických tvarů a, když máme čas a chuť, dumat o tom jak se to všechno přihodilo a že máme obrovské štěstí, když tudy můžeme jít třeba jenom na na procházku…
Vtipné je, že to, co vznikalo miliony let před miliony let se začalo využívat jako turistický cíl až někdy na konci předminulého století, protože do té doby lidé neměli čas se poflakovat lesem, nechávat se okouzlit tou krásou a k tomu mlsat jahody, nebo sbírat houby, protože kutali na panském, aby si vydělali na živobytí.
A tou dobou se také objevili první vzdělanci, kteří si poprvé položili otázku, kde se všechny ty skalní věže vlastně vzaly a došlo jim, že jsme vlastně na tom zmiňovaném mořském dně!
A tím jsem chtěl celé tohle povídání začít, že totiž na dně může být krásně!
Karikaturista, ilustrátor, novinář Marek Douša žije tam, kde končí naše republika a začínají Labské pískovce, České i Saské Švýcarsko a kde lišky a jiná havěť dává dobrou noc.
Žije tu od dětství a bude vám povídat o tom co tu viděl a co ještě uvidí. A občas to možná i nakreslí.
marek.dousa@ceskesvycarsko.cz
Pack your tent and celebrate World Camping Day in Bohemian Switzerland
The holidays are finally here and with them the perfect time to leave your worries behind, pack your backpack or jump into…
A Look Back at the 2026 Tour de Feminin: A Swiss Winner After 25 Years, a Champion Who Starred in a Movie with Tom Cruise, and a Czech Rider in the Top 10
The 2026 Tour de Feminin is now history. The largest international women’s stage cycling race held in the Czech Republic has completed…
A Look Back at Open House Day
The last weekend in May was marked by something truly extraordinary in northern Bohemia. If you were traveling through the region during…


