Na Polevském hřebeni

Na Polevském hřebeni

Jiří Rak

Milí přátelé nejsevernějších Čech, nyní ve vánočním čase Vám předkládám pár postřehů z krásných míst Lužických hor, jak jsem je zachytil někdy v roce 2008 (na dalekém Uralu, kdy jsem psaním vzpomínal na krásy vzdáleného českého severu) a dnes doplnil o trochu delší úvod.

Po Polevském hřebeni, plném kamení, starých buků, po staré hřebenové cestě jsem putoval poprvé velmi dávno, na prahu zvláštních sedmdesátých let. Zvláštní doba tehdy - po necelých padesáti letech je zde jako před kopírák. Příroda byla ovšem nádherná jako dnes, více opuštěná. Po horách nehýkalo tolik takyturistů, nejezdily čtyřkolky a na Klíč se mohlo vystupovat po červené nádhernou horskou stezkou v kamenném moři. A taky současná devastace hor díky těžbě po kůrovci byla ještě v nedohlednu. Na stezkách jste se nepropadali po kolena do bahna, zima byla občas se sněhem (ale ani tehdy často nikoliv). Na hřebeni byly ještě parné zbytky rozhledny U obrázku (třeba ji opět někdo postaví). Vzdálený hukot parních vlaků supících od Nového Boru ke Svoru patřil ke koloritu tehdejší doby jako k té současné dnešní turismus, v němž převládá on-line propagace pivovarů a kaváren daleko pod horami , zpestřená ovšem záběry krásných dívek, popíjejících lahodné nápoje. Inu, každá doba má své plusy a zápory.

Jeden z nejkrásnějších výhledů na Růžák a stolové hory Saského Švýcarska se otevře ze silničky vedoucí z Polevska do Práchně. Lužické hory skýtají mnoho podobných pohledů, skvěle zachycených třeba na přirozených fotografiích pana Stejskala z Jiřetína pod Jedlovou. Zmíněná vyhlídka je snadno dostupná i autem, lepší je však se projít po silničce pěšky, v kombinaci s modrou značkou. Uvidíte napřed nádhernou pyramidu Klíče tyčící se pyšně nad chalupami Polevska, objevíte nádherné čedičové varhany v opuštěných lomech na Polevském hřebeni a pak už vás pohltí přítomné panorama Zámeckého vrchu, Studence a dalších dominant našeho kraje, krásné v každé denní i roční době. Zimní scenerie tohoto místa má neopakovatelnou atmosféru. Sníh zdůrazní ostrost sopečných kuželů a utlumí letní pohled na nesečené louky. Dojdete po loukách až k parkovišti u Panské skaly – její varhany se černají na bílém pozadí. Nenáročný výlet – a přece objevíte pohledy, jež podobné neuvidíte na tisíce kilometrů.

Z Polevského vrchu za krásného počasí uvidíte i Ralsko, stále se však pohledem vracíte ke Klíči, onomu pomyslnému klíči do nitra Lužických hor, nejkrásnější hory severu, s neopakovatelným kruhovým výhledem, který by Alexander von Humboldt označil jistě za jeden z nejkrásnějších na světě, pokud by na jeho vrchol vystoupil místo na Milešovku.

Je po čtvrté, večerní šero. Poutník sestupuje po loukách k Polevsku a vločky se tiše snášejí na zatím nezasněženou lyžařskou cestu. Velké dřevěné domy faktorů a dalších bohatých tkalců i výpravný kostel se noří do tmy. Ticho, jen psí štěkot. Ale vlci tehdy ještě nepřišli.

České Švýcarsko