Na zámku nebydlím, ale vlastně jsem tu pořád…

Rozsáhlou rekonstrukcí prošly v minulých dvou letech na děčínském zámku Dlouhá jízda a Růžová zahrada.

Koncem ledna jsem na zámek přijel Dlouhou jízdou a prohlédl si i Růžovou zahradu. Všechno bylo pod sněhem, spíš černobílé než barevné, ale zato – pod tou bílou duchnou – takové ztišené a uklidňující.

Nevážil jsem ale cestu až do Děčína jen proto, abych se kochal, ale také proto, abych se zeptal zámecké ředitelky Miroslavy Poskočilové nejen na to, jak je s výsledkem rekonstrukcí spokojená, ale také na to, co návštěvníkům nabízeli a nabízejí, na co se mohou těšit a vlastně také na to, jaké to je na takovém zámku a s takovým zámkem žít.

Se zámkem, který v minulém století umrtvily vojenské posádky – nejprve německá a potom ruská.

Myslím, že to povídání bylo vydatné, ale předpokládám, že jsem se ještě zdaleka nezeptal na všechno. A myslím, že i paní ředitelka má mnoho informací, které nám třeba řekne příště.

Pro začátek si poslechněte tohle – fakt je to hodně zajímavé!