Květnové dobrodružství: 5 top míst v Českém Švýcarsku

Vybrat jen pět míst je opravdový oříšek. České Švýcarsko je jako pokladnice plná skrytých perel, dechberoucích výhledů a míst, která vás jednoduše chytí za srdce. Ať už jste tu poprvé, nebo se sem rádi vracíte, tahle pětka vás v květnu zaručeně inspiruje. Neberte ji jen jako žebříček našich TOP, ale spíše jako pozvánku k objevování. Protože co den, to jiná nálada, jiné světlo a možná i jiné „nejkrásnější“ místo. Pěkných míst je v Českém Švýcarsku opravdu hodně a naše srdce (severu) bijí pro každé z nich.

Pravčická brána

Pravčická je pískovcový skalní oblouk jak z amerických národních parků. Nepřesunuli ho sem mimozemšťani, ani ho v lesích nezapomněli filmaři slavné fantasy ságy o Narnii. Stojí tu jako memento geologických a povětrnostních jevů, a také trochu jako časomíra. Každý rok se tahle národní památka s rozpětím 26,5 metru o kousek ztenčí, takže zatímco ještě před sto lety se návštěvníci mohli procházet přímo po ní, dnes ji Národní park České Švýcarsko chrání jako oko v hlavě a snaží se nepřirozené erozi lidskou rukou, či spíše nohou, zabránit přísnějšími pravidly.

Jedno z nejfotogeničtějších míst v Evropě, a hlavně cesta k němu, se proměnily po rozsáhlém požáru v národním parku v roce 2022. Mohutnou smrkovou monokulturu pohltil oheň, skály a velké pískovcové balvany které byly v epicentru požáru, ohořely a na některých místech hrozí jejich pukání a pád. Proto se k Pravčické aktuálně dostanete jedinou cestou (2,5 km), a to stoupáním po červené z Hřenska. Čeká tu na vás unikátní podívaná na přírodu, která i po tak brutálním zásahu překvapivě rychle regeneruje.

Podle místních geologů začaly první zelenající se známky nového života rašit z popela už ve chvíli, kdy na některých místech oheň ještě dohoříval. Místo má zvláštní atmosféru, která kupodivu není nijak pochmurná. Pohled na novou generaci lesa deroucí se statečně zpod popela nebo na doslova upečené pískovcové balvany s odlupující se horní vrstvou, je fascinující a jedinečný.

Soutěsky na řece Kamenice

K Pravčické neodmyslitelně patří soutěsky na říčce Kamenici a vyjížďka na lodičkách. Edmundova je sice po požáru stále uzavřena, ale Divokou soutěskou se v jarní a letní sezóně projedete.

Vzhledem k tomu, že se nyní na Pravčickou i soutěsky vychází z Hřenska, mění se trochu i pohled na možnosti ubytování. Rozhodně se nebojte poohlédnout po penzionech přímo v Hřensku. Útulný Penzion Pod Skalou nebo čtyřhvězdičkový Hotel Praha je cenově zajímavý a navíc tu stojí už od počátku minulého století, kdy patřil k nejvyhledávanějším místům. Kousek nad Hřenskem, na Mezné Louce, je Resort U Fořta, jedinečné ubytování se špičkovou gastronomií a dokonalými službami.

Jedlová

Pojďme se teď přesunout na zcela opačný konec Českého Švýcarska, na jeho hranici s Lužickými horami, do kraje utvářeného velkým tektonickým zlomem. Když tu někdy ve třetihorách zemský povrch pukl a rozlámal zdejší krajinu, otevřela se cesta pro pozdější intenzivní vulkanickou činnost. Tak nejspíš vznikl vrch Jedlová, ze kterého je na všechny ty geologické skvosty krásný výhled, zvlášť, když si pro něj vylezete na rozhlednu.

Tolštejn

Náhlému výhřezu magmatu nejspíš vděčíme i za nedaleký znělcový vrcholek, na němž od středověku stával strážný hrad. Jeho zřícenině dnes říkáme Tolštejn a chodíme ji obdivovat v létě pěšky, v zimě na běžkách, každopádně vždy se zastávkou v místní restauraci postavené ve švýcarském stylu. Kdo se tu zdrží a ujede mu vlak, ten posedí (případně poleží) ještě ve slavné a nedávno zrekonstruované Nádražce u zastávky Jedlová.

Děčínský Sněžník

K Českému Švýcarsku patří pojem stolových hor. V sousedním Saském Švýcarsku jich sice mají mnohem víc, my ale máme tu největší. Ční přímo nad Děčínem a její vrcholová plošina má rozměry 1600×600 metrů! Na tomhle obřím stole si tedy můžete prostřít s jedním z nejúchvatnějších výhledů. Nejvhodnějším místem na piknik je Drážďanská vyhlídka. Je tu dokonce i opravdový stůl s lavicemi.

Piknik můžete vzápětí vyběhat, stačí, když vystoupáte na vrcholek Sněžníku a koupíte si v bufetu vstupenky na rozhlednu, kterou tu, jako rozšíření trigonometrické věže, nechal v roce 1864 z takzvaného kyklopského zdiva postavit zdejší turistický mecenáš, hrabě František Antonín Thun.