Poutník nad mořem mlhy

Narodil se ve městě Greifswaldu u Baltského moře (ano, ani tam tehdy nebylo Německo, ale švédské Pomořansko; s tím zeměpisem to bylo poněkud složitější), malbu studoval v Kodani a potom v Drážďanech. Maloval, kreslil, vystavoval, prodával, měl význačné zákazníky, chodil na čaj s Johannem Wolfgangem von Goethem a vůbec se mu dařilo dobře.

Po roce 1800 poprvé navštívil Čechy, ostatně z Drážďan to měl coby kamenem dohodil, a tak se součástí jeho díla staly i malby, na kterých poznáváme místa, která jsou i pro nás důvěrně známá. Pískovcové skály v okolí Labe, ale i výhledy na Milešovku, nebo na Krkonoše. Jeho obraz ,,Poutník nad mořem mlhy“ najdete ve spoustě restaurací a jídelen nejen v Saském, ale i v Českém Švýcarsku.

Samozřejmě, že existuje i Caspar David Friedrich Weg, tedy Casparova stezka, která vede z Krippenu přes Schönu zpátky do Krippenu, stezka která je osazena informačními tabulemi o životě a díle tohoto malíře a stezka, která je podle Ingo Geiera, což je autor webu,  který není propagační ale dost autentický, poněkud zanedbaná, ale rozhodně stále schůdná a inspirativní. Věřím, že i když sebou nepotáhnete celou malířskou výbavu, nacvakáte cestou kopec romantických výhledů a když bude příhodné počasí stanete se i vy „poutníky nad mořem mlhy“.

Je pravda, že letošní Friedrichovo výročí je nepřehlédnutelné, ale kdo sledoval v posledních letech při návštěvách Drážďan i něco jiného než slevy v obchodech, možná si vzpomene, že v roce 2015 jsme si Caspara Davida také připomněli velkou výstavou, ale tenkrát v tom nebyl sám, tenkrát kurátoři připomněli spolu s ním i jeho kolegu a dlouholetého souputníka Johana Christiana Dahla.

Potkali se už na studiích a dokonce společně obývali stejný dům v Drážďanech na břehu řeky Labe (An der Elbe 33), dům který byl po druhé válce (bohužel) zbourán. Casparův konec nebyl příliš šťastný, zemřel v nemoci a v bídě (květen 1840), ale Johan Christian se ještě staral o jeho odkaz, který ovšem postupně mizel a bledl, jenomže romantický pohled na svět je ten, který k životu potřebujeme, takže jeho dílo nezmizelo v depozitářích nadobro, ale začátkem minulého století se vrátil do výstavních síní, pohříchu ho potom jako kdeco zneužila třetí říše, ale minimálně posledních deset let se k němu můžeme vracet bez nepatřičných a zbytečných konotací, jako k malíři a milovníkovi přírody, k muži, který byl jedním z prvních skutečných turistů a k muži, který nám o svýc toulkách zanechal jedinečné zprávy!