Podzimní putování mezi Sněžnou a Hrazeným aneb V kraji mikulášovické lokálky

Podzimní putování mezi Sněžnou a Hrazeným aneb V kraji mikulášovické lokálky

Jiří Rak

Nechci vám určitě vnucovat svá oblíbená místa na rozhraní Šluknovska a zadního Českého Švýcarska, slavná kdysi v době předválečné turistiky. Máte-li na podzimní víkendy jiný program, tak dál nečtěte.

Pokud jste však někdy pocítili onu tichou krásu roklí pod Brtníky a Vlčí horou, vstoupivše do nich ”shora”, od severu, od linie lužického zlomu, využijte právě blížící se podzimní dny k toulkám v místech, kterým se průvodci vyhýbají. A právě v nich je možno dotýkat se dávno zmizelých Sudet, proniknout do atmosféry starých časů, kdy letité podstávkové domy sestupovaly po stráních a strmých svazích do pískovcových dolů, aby se tam potom seřadily podél staré komunikace vedoucí do skal, v Kopci, Dlouhém Dole, Kyjově.

Předkládám tip na toulky, ke kterým mohou jako východiska posloužit malé zastávky na lokální trati od Rumburka a St. Křečan, resp. Krásné Lípy a Zahrad, přes Panský a Brtníky do Mikulášovic. Lokálka sice už dlouho nejezdí v zimním období, autobusy do Brtníků a do Mikulášovic jezdí však denně a lze je tedy kdykoliv využít.

Osadu Sněžnou najdete na Köglerově stezce (nebo na červené značce) ve směru od Krásné Lípy nebo Zahrad. Bílá kaplička na rozcestí s pohledem k Vlčí hoře dnes stojí osaměle, nic nenapoví o kdysi slavných srpnových poutích. Z okolních luk se překvapivě otevřou pohledy až k Luži a Jedlové. Místo na první pohled nenápadné, davy turistů zde nehýkají a neřvou jako někde kolem Hřenska. O to více můžete vnímat krásu tohoto prostoru, kde nenápadně vstupujete z oblasti rumburské žuly do moře lesů (dnes zničených kůrovcem, ale všechny rány čas zacelí) a skal Českého Švýcarska. Dojdete-li k nedalekému kostelu s upravenými zbytky starého hřbitova a ponoříte-li se odtud klesající žlutě značenou stezkou okrajem louky a lesa do údolí, ocitnete se zanedlouho v Dlouhém Dole s jeho krásnými chalupami.

Další místo, které překvapí, jsou vysoko položené louky na jižním svahu Hrazeného (608 m n.m.), na zelené značce vedoucí sem od východu od pramenů Mandavy nebo v kombinaci s červenou od zastávky vlaku v Brtníkách. Mohutné buky lemující zalesněný nejvyšší vrchol Šluknovského výběžku vytvářejí téměř alej, vedoucí nad osadu Staré Hraběcí - opět jedno z míst s neopakovatelným geniem loci. Horský pohled z luk k jihu na hřeben Tanečnice a za ním se zvedající vrcholy Českého Švýcarska s dominantním Růžákem a Děčínským Sněžníkem je neznámý a překvapí.

Zlodějskou cestu nad Mikulášovicemi jsem už doporučoval vícekrát. Chodívalo se tu od Tanečnice hřebenem přes Hančlův vrch a dále do osady Kopec a Kyjovského údolí nebo do rokle Bílého potoka nebo dalšími spojovacími cestami kolem Hrazeného do Šluknova, existovaly zde dálkové trasy spojující Horní Lužici s Českým Švýcarskem. Dnes je hřebenová cesta v lukách špatně postřehnutelná, ale výhledy stojí za to dodnes. Nejlépe vystoupit v zastávce Mikulášovice horní nádraží, resp. přijít z horních Mikulášovic od autobusu po zelené. Jste v téměř nejvyšším místě trati, zastávka je nevzhledná, ale stačí přejít koleje a vystoupit cestou otevřenou krajinou několik set metrů po loukách na vrcholovou náhorní rovinu. Zde z výšky 500 m objevíte postupně se odkrývající panorama s Vlčí horou, Lužickými horami, Studencem, Růžákem a Středohořím, v popředí rámované lesem padajícím do údolí hraničního Bílého potoka, rozhlednou na Weifbergu. Odtud můžete pohodlně putovat po hřebeni na Tanečnici, respektive k turistickým cestám do Saského Švýcarska přes Hinterhermsdorf nebo Saupsdorf. Vyhlídka je to dnes neznámá, a přece je to pohled “náš”, ze strany Šluknovského výběžku, který nemá chybu zejména před západem slunce v podzimní a zimní části roku.

Všechna tato místa spojuje již zmíněná železnice, jejíž provoz je již řadu let omezen. Je to velká škoda, neboť je to jediná trať, která umožňuje vstup do Českého Švýcarska od severu. 

Po více než sto letech své existence je trať dnes již součástí okolní krajiny, krajiny neopakovatelné, tiché krásy, v níž lze jen tušit blízkost skalních útvarů blízkého údolí Křinice a křinické soutěsky s vyhlášenou plavbou na lodičkách.

Vypravte se sem třeba někdy v sezoně retro Lužickohorským rychlíkem, který vyjel poprvé v roce 2021 díky Klubu železničních cestovatelů - a  není-li vám osud trati lhostejný, dejte to na příslušných místech najevo.

V životě stojí bojovat i za věci zdánlivě bezcenné, pokud jste přesvědčeni o jejich smyslu. U těch, které spoluvytvářejí genia loci vámi oblíbeného kraje, je to obzvlášť velmi důležité.