Jaké to je dělat ředitele národního parku [rozhovor]

Letos je to pětadvacet let od založení Národního parku České Švýcarsko – tedy dobrý důvod sejít se s jeho ředitelem Petrem Křížem. Ten tu sice pracuje poslední tři roky, ale jeho praxe je s ochranou přírody spojena téměř po celou kariéru.

Sešli jsme se v Plšíkově zahradě, která je součástí sídla národního parku v Krásné Lípě.

Za tu půlhodinku, kterou jsme spolu hovořili, jsme samozřejmě ani zdaleka nestihli probrat všechna témata, která se nabízejí, ale doufám, že jsme se alespoň rámcově dotkli těch nejzásadnějších.

Předesílám, že autor tohoto textu a tazatel se sám považuje za ochránce přírody. Na druhou stranu pamatuje časy, kdy byl pohyb na území dnešního parku mnohem volnější. Ani před koncem minulého století však nebylo vzácné, že ho legitimovali, a někdy i dost neomaleně lustrovali, příslušníci veřejné bezpečnosti. Byli jsme na hranicích – sice se spřátelenou Německou demokratickou republikou, ale přejít zelenou hranici bylo přísně zakázáno. Jeden přechod obsazený celníky byl v Hřensku, druhý až ve Varnsdorfu!

V rozhovoru jsme se nemohli vyhnout nedávnému požáru, přirozené obnově celého požářiště, která probíhá velmi dynamicky, ani opatřením, jež by měla do budoucna podobné situaci zabránit.

Hovořili jsme o úspěších, které nastavený režim přinesl, ale mluvili jsme i o tom, co se zatím tak docela nedaří.

A hlavně jsme se dohodli, že jsme spolu nemluvili naposledy.

Myslím, že novou dynamiku může budoucnosti národních parků dát třeba nový ministr životního prostředí – a mluvit tedy bude o čem.