Lužické sedmistovky
Horolezci mají své osmitisícovky – hory, které se pyšní nadmořskou výškou přes osm tisíc metrů. Jejich zdolání bývalo prestižní záležitostí, ale v posledních desetiletích se zdá, že pokud máte dost peněz, šerpové vás tam i vynesou, abyste se mohli vyfotit a pochlubit se na sociálních sítích, jaký jste borec…
My tady na severu máme sedmistovky. Pravda, nejsou tak nebetyčné, ale za pozornost jistě stojí – už jen proto, že se na ně budete muset vydrápat sami. A to někdy po cestách dost krkolomných, přičemž se na vrcholu často nedočkáte ani nijak oslnivého výhledu, protože je zarostlý bujnou vegetací.
• Luž (793 m)
• Pěnkavčí vrch (792 m)
• Jedlová (774 m)
• Klíč (760 m)
• Hvozd (749 m)
• Studenec (736 m)
• Velký Buk (736 m)
• Malý Buk (712 m)
• Weberberg (710 m)
• Bouřný (703 m)
Samozřejmě existují výjimky – a to výjimky dost provařené.
Jedlová (774 m n. m.) je vyhlášená rozhlednou, restaurací, a my, kdo pamatujeme staré časy, jsme se na místní sjezdovce učili lyžovat. Jenže sníh poslední roky nepadá.
Další, vlastně snadno dostupná sedmistovka je Luž (793 m n. m.). I tady přibyla rozhledna a občerstvit se můžete ve Světlé.
Nedaleko, nad Krompachem, najdete sedmistovku, která má hned dva vrcholy – Hvozd (749 m n. m.). Po hřebeni běží hranice a restaurace je na německé straně.
Další známou sedmistovkou je Klíč (760 m n. m.) s výrazným kamenným mořem a výhledem, který nám, co trpíme závratěmi, bere dech i odvahu. Ostatní si ho mohou užít do sytosti.
Ostatní kopce projdeme někdy příště – už teď nás bolí nohy. Ale ještě před nějakými deseti lety se jezdil závod Lužické sedmistovky, při kterém bylo třeba zdolat všechny vrcholy. Ti nejrychlejší to zvládli lehce nad čtyři hodiny, těm nejpomalejším to trvalo i tak obdivuhodných deset hodin.
Mimochodem – při psaní o těchto vrcholcích jsem si vzpomněl na bezvadný film z roku 1995 Angličan, který vylezl na kopec (a slezl z hory). Šlo o to, že obyvatelé jednoho městečka ve Walesu věřili, že nad jejich obcí ční hora. Jenže zeměměřičům to nevycházelo – hora se v Británii počítá až od výšky tisíc stop, tedy zhruba 300 metrů. Vesničané se ale nedali a potřebných dvacet stop na kopec navozili, aby vyhověli normám…
To se nás v Lužických horách netýká.
Karikaturista, ilustrátor, novinář Marek Douša žije tam, kde končí naše republika a začínají Labské pískovce, České i Saské Švýcarsko a kde lišky a jiná havěť dává dobrou noc.
Žije tu od dětství a bude vám povídat o tom co tu viděl a co ještě uvidí. A občas to možná i nakreslí.
marek.dousa@ceskesvycarsko.cz
