Jablíčka

Jedna moje přítelkyně se velmi podivovala, že květiny rostou normálně v přírodě, protože je většinou kupovala jenom v obchodech — a není to, myslím, ojedinělý případ. Lidé, kteří žijí ve městě, to tak mají. Vidí jenom naporcované a připravené zboží: banány jsou ukázněně ohnuté, maso se neporcuje ze zvířat, která musel někdo usmrtit, ale „vyrábí“ se ve fabrice, a jablíčka jsou červená, voňavá a jedno jako druhé.
Je to roztomilé, pohodlné a spotřebitelské. A stojí to dost peněz.
Cestovatelé, trampové, čundráci a pravděpodobně i turisté — což je, předpokládám, většina našich čtenářů — to budou mít jinak. Jsou to lidé, kteří viděli kus světa a jen tak něco je nepřekvapí. Lidé, kteří ocení občerstvení, které najdou rovnou při cestě.
Žvýkají šťovíky nebo smrkové výhonky, vaří si kopřivový nebo mařinkový čaj a rádi chroupají pláňata, která rostou na jabloních u cest nebo u rozvalených zřícenin bývalých gruntů — a která s obdivuhodnou vytrvalostí vzdorují času…
Ale nemusí to být nutně pláňata, mohou to být i jabloně vyšlechtěné před desítkami nebo dokonce stovkami let.
Charakter jejich plodů a chuť často nevyhovují módním představám a nemusí to být zrovna fešáci, ale je v nich zemitost a zarputilost, která si zaslouží úctu. A třeba já je chroupu s velkou oblibou.
A naštěstí nejenom já.
Na zahradnické a zemědělské škole A. E. Komerse v Libverdě u Děčína vznikla už před téměř čtvrt stoletím nejprve školka a dnes tu najdeme i sad vzrostlých stromů těchto odrůd — archiv genofondu, který tak nebude ztracen a bude k dispozici i následujícím generacím.
Těch odrůd je téměř sto!
Zejména o tom jsme mluvili s ředitelem školy, Liborem Kunte.
Pracovnice, která má sad na starosti, jsem se ptal, jak tyhle stromy plodí — a nepřekvapivě jsem se dozvěděl, že dobře, když ovšem do vývoje plodů nezasáhne počasí. A to se v posledních letech děje víc, než je zdrávo.
Největší problém?
Sucho.
Mimochodem, když se v Libverdě zastavíte, škola nabízí (po konzultaci) i možnost vybrané druhy zakoupit — a vrátit zpátky do přírody.
Karikaturista, ilustrátor, novinář Marek Douša žije tam, kde končí naše republika a začínají Labské pískovce, České i Saské Švýcarsko a kde lišky a jiná havěť dává dobrou noc.
Žije tu od dětství a bude vám povídat o tom co tu viděl a co ještě uvidí. A občas to možná i nakreslí.
marek.dousa@ceskesvycarsko.cz
Svátek sv. Martina je za rohem! Kam vyrazit na tradiční svatomartinské menu?
Svátek svatého Martina, který připadá na 11. listopadu, je za rohem. Je spojen s bohatou historií a řadou tradic, které sahají až…
Jak vznikly Herrnhutské hvězdy? Jejich kouzlo si nyní můžete přinést domů díky našemu e-shopu.
Blíží se Vánoce, nejkrásnější svátky v roce, a s nimi i čas, kdy se v ulicích, kostelích a domovech lidí rozsvěcují Herrnhutské…
Wie kommt man in die Böhmische Schweiz? Ein praktischer Leitfaden zum Thema Verkehr in der Böhmischen Schweiz.
Haben Sie sich entschieden, den Nationalpark Böhmische Schweiz zu besuchen? Das freut uns! Und nun noch dazu, wie Sie hierherkommen, damit Ihre…


