Historie turistického ruchu

Nuže, milý poutníku, jenž snad jako zaklet žiješ v sevřených zdech velkého města a neustále šlapeš jen chodníky zaprášených ulic, chop se poutnické hole a vymaň se alespoň pro jednou tomu zúženému životnímu stylu, přijď si odpočinout v našich horách a lesích od námah všedního života; nalezneš zde nevyčerpatelný pramen požitků nejlepšího druhu, jež osvěží tvé srdce, ducha i tělo. Každému, kdo z jiných krajů přichází do našich hor a lesů, volám myslivecké „Pěkně vítám!“

Ferdinand Náhlík, myslivecký adjunkt − úryvek z nejstaršího tištěného průvodce oblastí Labských pískovců z roku 1864 s názvem Průvodce po Českém Švýcarsku

Počátky turistického objevování Českého Švýcarska spadají do druhé poloviny 18. století. Lze říci, že tuto oblast začali objevovat a především prezentovat švýcarští výtvarníci Adrian Zingg a Anton Graff, kteří působili na umělecké akademii saského dvora a podnikali výlety z Drážďan podél Labe do míst mezi Pirnou a Hřenskem. Tvář zdejší krajiny jim připomínala okolí jejich domovů, proto ji nazvali Saským Švýcarskem. Později vznikl i název pro České Švýcarsko.

Turistický zájem o tento region podstatně ovlivnil rozvoj lodní a železniční dopravy. Ve třicátých letech 19. století byl na Labi zahájen provoz parníku mezi Děčínem a Drážďany. Vedle nákladních lodí zde začaly jezdit i výletní parníky. V roce 1851 byla dokončena železnice z Drážďan do Podmokel, dnešní části Děčína. Tyto mezníky znamenaly začátek rozmachu turistiky, který s přestávkou druhé světové války pokračuje dodnes.

O zpřístupnění Českého Švýcarska pro účely turistického ruchu, který představoval významný zdroj obživy místních obyvatel, se významně zasloužil rod Kinských − majitelé českokamenického panství, a rod Clary-Aldringenů − majitelé děčínského panství. Dodnes nesou mnohá tradiční a turisticky atraktivní místa v Českém Švýcarsku jména jednotlivých členů těchto šlechtických rodů jako například Rudolfův kámen, Vilemínina stěna, Mariina skála, Ferdinandova či Edmundova soutěska. Do dějin turistiky se Clary-Aldringenové především zapsali tím, že zprovoznili soutěsky na řece Kamenici (provoz na pramicích byl otevřen 1890) a zpřístupnili největší skalní most v Evropě – Pravčickou bránu (od 80. let 19. století).

S rozvojem turistiky se nerozlučně pojí i vznik turistických spolků v Českém Švýcarsku – konkrétně se jednalo o Horský spolek pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz, založený roku 1878 v Děčíně) a Horský spolek pro nejsevernější Čechy (Gebirsverein für das nördlichste Böhmen, založený v Krásné Lípě roku 1885). Oba spolky vytyčovaly hlavně turistické stezky, vydávaly mapy a turistickou literaturu, otázkou cti místních spolků bylo i postavení rozhledny, restaurace či aspoň vybudování odpočívadel a útulků v jejich nejbližším okolí.

Celé České Švýcarsko bylo a je jednou z tradičních a nejznámějších oblastí turistiky ve střední Evropě. Pro zájemce o turistiku, příznivce či nadšence tohoto regionu je připravena síť značených turistických cest, celkem 55 km značených cyklotras a ve vybraných lokalitách nechybí ani možnost toulek po Českém Švýcarsku na koních.