Geologie a geomorfologie

Nejvýznamnější kapitola geologické historie území se začíná psát před více než 90 milióny let, kdy se na dně křídového moře začala tvořit vrstva písčitých usazenin s mocností až jednoho kilometru. Po ústupu moře začaly vzniklou pískovcovou desku přetvářet dodnes pokračující procesy.
Zrodila se tak krajina skalních měst, věží, stěn, roklí a soutěsek.

Z hlediska geomorfologického členění zaujímají převážnou část Českého Švýcarska Jetřichovické stěny, rozsáhlé výrazně členité partie skalních a lesních komplexů prakticky bez osídlení. Od nejnižšího bodu území ve Hřensku (117 m.n.m.) se východním směrem táhne pás mohutných skalních stěn, jehož součástí je i skalní most Pravčická brána.

Pískovcové území je na mnoha místech prostoupeno výstupy čedičových hornin, např. na Vosím Vrchu, Kolišti či Suchém vrchu.

Geologicky unikátní jsou také ojedinělé výstupy jurských vápenců podél lužické poruchy, která se táhne od Drážďan až k Jítravě.

Jihozápadní část národního parku je tvořena okrajem Děčínských stěn. Nad hluboce zaříznutými soutěskami říčky Kamenice se zvedá nejvyšší bod národního parku a zároveň nejmohutnější čedičová elevace celého Českého Švýcarska Růžovský vrch (619 m.n.m.). Tato majestátní hora tvořící krajinnou dominantu oblasti je národní přírodní rezervací s ukázkou pralesovitých ekosystémů.

Zdroj: Správa Národního parku České Švýcarsko